ŘÍZENÍ EMOCÍ POČÍTAČEM

Nastavení nazvané EQ-Radio analyzuje signál odražený od těla subjektu, který monitoruje jak dýchání, tak srdeční tep. Tyto fyziologické signály se běžně používají k detekci emocí člověka, ale obvykle vyžaduje zapojení předmětu do řady senzorů.
 
S využitím zařízení menšího, než je směrovač Wi-Fi, byli vědci schopni bezdrátově sledovat dýchání a srdeční frekvenci. Tato měření byla potom převedena do algoritmu stroje, který klasifikoval emoce subjektu jako vzrušený, šťastný, nahněvaný nebo smutný. Přesnost byla podobná nejmodernějším kabelovým přístupům, uvedli vědci.
Vynálezci říkají, že potenciální aplikace zahrnují systémy zdravotní péče, které detekují, zda nastane deprese. Myšlenkou je, že se umožní strojům rozpoznat naše emoce, aby s námi mohli komunikovat na mnohem hlubších úrovních.
 
Pro testování EQ-Radio bylo 12 subjektů sledováno po dobu 2 minut najednou, aniž by došlo k emocím, a také při používání videí nebo hudby k vyvolání vzpomínek, které vzbuzovaly každou ze čtyř emocí (vzrušení, štěstí, rozzlobenost a smutek). Algoritmus byl pak trénován na každému subjektu.
 
Podle systému Adib systém inteligentně kombinuje dva subjekty a poté mapuje výsledky na graf, kde jedna osa představuje vzrušení a druhá představuje valence – v podstatě to, zda je emoce pozitivní nebo negativní. Toto se pak používá ke klasifikaci emocí do čtyř velkých kategorií.
 
Systém se opírá o radarovou techniku nazvanou Frekvenčně modulované nosné vlny, která je obzvláště silná, protože může eliminovat odrazy od statických objektů a jiných lidí. Toto vysoce přesné sledování těla je dostatečně citlivé, aby sledovalo vzestup a pád hrudníku během dechu, stejně jako nepatrné vibrace způsobené pulzující krví v těle. Protože srdeční kontrakce se dějí mnohem rychleji než dýchání, měření se používají k izolaci signálů slabšího srdečního tepu.
 
Reálný život je v tomto smyslu brutální. Algoritmus by mohl v některých podmínkách fungovat dobře a v jiných by mohl selhat. Pokud chceme mluvit o praktických systémech, musí se v reálném životě provést důkladné vyhodnocení.
 
Vědci si také myslí, že skutečnost, že systém spočívá spíše na mechanických signálech spíše než na elektrických signálech pro sledování srdce, může vést k významným aplikacím ve zdravotnictví.
 
Využití tohoto systému v reálném životě však naprogramovatelné je, i přes obtížnější podstatu celého vyhodnocení emocí.