Dějiny nejsou (jen) o letopočtech

Dějepis rozhodně nepatří mezi oblíbené předměty. Pokud ho někdo má rád, tak jednoduše proto, že se o historii zajímá, ale jinak je učení letopočtů pro žáky a studenty ryzím utrpením. Možná ne každý učitel dějepisu si uvědomuje to skutečnost, že dějiny nejsou jen o letopočtech. Výuka dějin má totiž velmi silnou etickou náplň, která je velmi důležitá pro udržování hodnot demokratických a vyspělých společností.

Cesta k pokroku byla vždy trnitá a naši předkové ji velmi draze zaplatili. V dějinách velmi často nacházíme motivy a momenty, které se opakují. Svědčí to o jediném a totiž, že lidé se nedokázali poučit z historie a z lidských chyb. Vždy ovšem máme příležitost naslouchat tomu, jaké poučení pro nás historie má. Můžeme vystoupit z koloběhu stále se opakujících příčin a následků. Nebo to snad nelze? Co si myslíte? Máme moc nad svým osudem a nad osudy svých zemí?

V dějinách je neuvěřitelné množství silných příběhů, které nám mohou být vždy příkladem. Někdy příkladem hodným následování, jindy zase příkladem hodným odsouzení. Když se podíváme na naše předky před takovými tisíci lety, nemůžeme nevidět neuvěřitelný vývoj, který společnosti ušly. Není to zároveň zavazující. Naši předkové žili těžké životy, nesrovnatelně těžší, než žijeme dnes my. Do jisté míry zaplatily svým komfortem, aby se jejich děti a děti jejich dětí měly lépe? Neměli bychom tak přistupovat také my a neměli bychom svou nezodpovědnosti ničit to, co vybudovaly nesčetné předchozí generace?

Dějiny také ukazují, jak dlouhodobou záležitostí je i malý pokrok a jak jediná válka nebo vláda nezodpovědného vladaře, dokázaly zničit snahy nesmírného množství lidí. Jak snadno je v prachu to, co celá staletí lidé budovali. I o tom všem pojednává historie a rozhodně by žáci měli dávat pozor, protože minulost se jich rozhodně týká.