‚Velký bratr‘

Některý podnikatel potřebuje jen jedno služební vozidlo k tomu, aby nemusel chodit do práce a z ní pěšky. Takový má vlastně svým způsobem štěstí, protože své auto jednoduše zaparkuje v garáži nebo na místě, kde je na toto aspoň vidět, a má klid. Ovšem jiní podnikatelé mají to štěstí v neštěstí, respektive právě naopak, tedy neštěstí ve štěstí, že mají větší a bohatší firmy, využívající takových vozidel celou flotilu. A nejednou nejen aut osobních, ale i nákladních, ba i nejrůznější techniky, dejme tomu té stavební. A tady už je to hlídání si svého majetku o poznání těžší.
Vždyť si zkuste třeba jenom představit, co to obnáší. Kdo ví kolik vozidel jedoucích po silnicích tu tam a tu onam, nejednou i stovky kilometrů daleko, celá řada rozmanitých typů techniky rozeseté po staveništích široko daleko. A to všechno by měl někdo ohlídat, aby se s tím neděly nepravosti.
A že těch nepravostí může být!

1. Někdo si může s firemním vozidlem zajet i někam, kam nemá, a to třeba navrch ještě v pracovní době, kdy by měl dělat výhradně pro firmu.
2. Jiný zase může takové auto odstavit. Tvářit se, jako že pracuje, a přitom lelkovat.
3. Někdo si může bez dovolení vypůjčit ten či onen stroj a použít ho při nějaké bokovce za peníze do vlastní kapsy.
4. Jiný si může takovou techniku dost možná i ‚vypůjčit na věčnou oplátku‘, tedy ukrást.
5. Někdo se může chopit příležitosti a přihrát si malou domů v podobě zcizených pohonných hmot.
6. Další může nechat běžet motor a tvářit se, že pracuje, někdo kvůli tomu dokonce nemusí motor ani zapínat.

A těch příkladů možného zneužití by se našlo! Protože není způsob, jak by to majitel všechno ohlídal.
I když takový způsob vlastně je. Jde o monitoring vozidel, umožňující u takových vozidel a strojů kontrolovat nejeden parametr i na dálku, virtuálně přes internet.
A je logické, že když ten způsob existuje, měl by se i využívat. Protože to, co patří firmě, by mělo této i sloužit. A ne být jenom zdrojem číhosi neoprávněného obohacování se.